^Zpátky nahoru
foto1 foto2 foto3 foto4 foto5

Historie

Historie školy

     První podnět vybudovat v Libině měšťanskou školu se datuje už od roku 1872. Okresní školní rada v Šumperku předložila místní školní radě v Libině návrh na výstavbu školy.Rada ale tento návrh zamítla z důvodu velkého zadlužení obce.Teprve o 24 let později – 21. 12. 1896 se usnesla školu vybudovat. Různé překážky oddálily provedení tohoto usnesení. Až přípisem zemské rady ze dne 1. 8. 1902 se mohlo začít se stavbou.

     Od pánů F. Kauera a R.Hahna bylo vykoupeno 70 arů pozemku na stavební místo a provedení výstavby bylo předáno majiteli panu Zdenku Vodičkovi, který během jednoho roku předal stavbu k užívání. Provoz započal 16.září 1904.Vedení školy převzal provizorně učitel Anton Gebauer, ale už 1.1.1905 byl vystřídán panem Johanem Maternou, který byl jmenován ředitelem.Ten odešel roku 1916 do výslužby a předal vedoucí řád odbornému učiteli Franzi Zelinkovi.

022 Pohled na centrum z věže kostela

     Měšťanská škola byla vždy dobře navštěvována. Hlavně počet žáků z okolních obcí se rok co rok zvyšoval, o čemž svědčí uznání a ocenění, jehož se této škole dostávalo. Stovkám absolventů dala měšťanská škola základ do života a učitelé se těšili, když se jejich žáci prosadili na vyšších školách a i v ostatních profesích.

     V měšťanské škole už platil systém odborných učitelů, každá vyučovací hodina od 6. do 8. ročníku byla přiřazena příslušnému odbornému učiteli pro jednotlivé obory. Odpolední vyučování odpadalo, neboť děti přicházely do školy z obou konců vesnice i z okolních obcí. Cesta do školy trvala často hodinu i více. Kvůli vysokému počtu žáků byly vytvořeny a dvě paralelní třídy stejného ročníku. Pro jednu třídu se počítalo nejvíce 30 chlapců a dívek. Tělesné tresty se už nepoužívaly.

     V jaké oblibě byla měšťanská škola, dokázaly také školní slavnosti k jejímu 25. a 30. výročí. jichž se zúčastnilo velké množství obyvatelstva.

           ,,Nechť je naše měšťanská škola i nadále požehnáním obyvatelstva Libiny a jejího okolí!“ (Ze vzpomínek bývalého ředitele Franze Zelinky zprostředkovala Schönová).

     Pak přišel Mnichov a s ním připojení Libiny k Německé říši. Následná II. světová válka poznamenala i výuku ve škole. Postupně odcházeli na frontu i muži z učitelského sboru, výuka byla omezována. V budově školy byl zřízen nouzový německý lazaret.

     Když pak válka skončila, vše se pomalu vracelo do normálního života.

     V budově měšťanské školy byla zřízena nouzová mlékárna a ve třídách kancelář národního výboru. Aby mohla být obnovena pravidelná výuka, přestěhoval se národní výbor do nového objektu-bývalé vily lékárníka Friedricha – na náměstí (dnešní obecní úřad).

 

     Výuka na měšťanské škole byla zahájena 1. 12. 1945. Výnosem Zemské školní rady  v Brně bylo rozhodnuto, že vyučovacím jazykem v libinské škole bude čeština. Ředitelem školy se stal Josef Macourek, k prvním učitelům patřili i manželé Pospíšilovi.

     Takto vzpomíná paní Milada Pírková – Herynková:“ Naše třída byla tenkrát hodnocena jako nejaktivnější ve škole. Psali jsme třídní kroniku, začali jsme vydávat školní časopis Středoškolák. Naší třídní učitelkou byla p.uč. Františka Horáková, která nás hodně naučila a všichni na ni rádi vzpomínáme.

     Byli jsme výborný kolektiv po všech stránkách. V roce 1949 jsme vyhráli celorepublikovou Soutěž tvořivosti mládeže a tři zástupci třídy byli pozváni do Prahy na konferenci k prezentaci našich výsledků.Tam jsme převzali putovní cenu a zúčastnili jsme se návštěvy u ministra školství Dr. Zdeňka Nejedlého. To byl pro nás obrovský zážitek  a pro školu velká čest.

     Nemohu také opomenout náš pěvecký sbor pod vedením p.uč. Špaka a recitační kroužek, který vedla p.uč. Štěrbová.

     Již jsem zmínila, že naše třída byla výjimečná.Takový kolektiv se jen tak nevidí.

Přestože nám bude už 70 let, scházíme se od patnácti let pravidelně každých pět let a s láskou na zdejší školu a všechny bývalé učitelé vzpomínáme

      Dlouhá léta působil na škole sportovní nadšenec a fanda – učitel tělesné výchovy, později zástupce ředitele, pan Lubomír Smékal. Z jeho vzpomínek uvádíme:

      „K výuce tělesné výchovy na škole nebyly ty nejlepší podmínky. Zásluhou píle, snahy a zájmu jsme však dosahovali dobrých výsledků. Opravňuje nás k tomu celá řada vítězství a předních umístění v souboji  se školami našeho okrsku, ale i v rámci celého našeho okresu.

     V prvních letech nám sloužil k běhům a cvičení park a okolí školy. Po vybudování stadionu dr.Urbáška jsme využívali nejen plochy fotbalového hřiště a okolních prostor, ale také vybudované atletické dráhy kolem hřiště. Vznikla však značná ztráta času při cestě za školy a zpět. Situace se velmi zlepšila, když jsme  a těsné blízkosti školy vybudovali za stávající zahrady atletické hřiště s kvalitní běžeckou dráhou, doskočištěm, sektorem pro výšku a vrh koulí. Také se vybudovalo malé hřiště pro míčové hry. Bylo to zásluhou  tehdejšího MNV a JZD a velké brigádnické pomoci našich starších žáků. Celu akci pomáhal řídit a koordinovat ing. Zdeněk Kučera.Škoda,že se doposud nepodařil vyřešit problém s výstavbou tělocvičny.Vždyť všechny okolní školy tělocvičny mají nebo mohou využívat sálů Sokola.

     Podle možností jsme se zapojovali do většiny vypsaných soutěží a také sami jsme různé soutěže připravovali nejen pro své žáky,ale i pro žáky okolních škol.A teď k některým odvětvím zvlášť.

     Atletika: Z počátku to bylo hlavně přespolní běhy , sprinty a hody míčkem a granátem. Velkou pozornost jsme věnovali soutěži o Odznak zdatnosti (OZ), kde jsme zásluhou M. Kuxe a M. Sedláčka získali zlaté odznaky. Byla to velmi dobrá soutěž , do které byli zapojeni  všichni žáci a kde našli uspokojení z lepších výkonů i ti méně zdatní.

V celorepublikové soutěži tříd o OZ jsme se dobře umísťovali.Určitě mnozí žáci rádi vzpomínají na urputné boje se žáky jiných škol, často o pořadí škol rozhodovaly jen nepatrné bodové rozdíly.Vyjmenovat naše úspěšné závodníky není možné pro velké množství pořádaných soutěží. Uvádím alespoň Jana Sychru*, který se později stal přeborníkem republiky v přespolním běhu.

     Dobrou úroveň měla soutěž lehkoatletiký čtyřboj a soutěž o Pohár čs. Rozsahu. Zde

Jsme dosáhli vůbec našeho největšího úspěchu . V roce 1988 naše družstvo mladších dívek získalo 1. místo mezi vesnickými školami  v ČSR a 2. místo v celé ČSFR. Zasloužila se o to pod vedením p.uč. Procházkové tato děvčata: A.Procházková, M.Procházková, M.Tomečková, J.Mikulková, A.Raková, B.Piňosová, Š.Kubová aj.Klimková. Na slavnostním shromáždění v KD nám cenu a diplom předával náš nejúspěšnější sportovec, slavný Emil Zátopek, spolu se zástupci svazu LA a ministerstva školství. Dalším úspěchem bylo 3. místo v ČSR v soutěži Pohybem ke zdraví pro nejvšestrannější městské a venkovské školy.

     Kopaná: Zájem o kopanou byl vždy velký. Velmi úspěšné turnaje pořádala škola mezi družstvy, která vznikla rozdělením obce na jednotlivé a vždy spolupracovala s oddílem TJ. Vynikajícího úspěchu dosáhli mladší žáci v roce 1948 a 1985, kdy dvakrát získali titul  „Přeborník okresu“.

     Vybíjená:V tomto sportu se uplatňovala hlavně děvčata která se pravidelně zúčastňovala vypsaných soutěží a různých turnajů.

     Tenis: Po založení oddílu v roce 1975 se do této hry zapojili i naši žáci v okresních soutěžích. Mezi nejlepší patřili Cacek, Beneš, Zukal, Benešová, Horáková, Raková, Dorušák,  Duchač, Grmela.Poslední jmenovaný se stal dokonce  s tenisovým družstvem Šumperka mistrem republiky.

     Šachy: Na škole byla obnovena činnost šachového kroužku v roce 1972 . Chlapci hráli mezi sebou turnaje. V okrese získali v rámci PO  2. místo.Zúčastnili se i krajských soutěží v Ostravě.Většina z nich hrála v dalších letech úspěšně v šachovém oddíle TJ.

     Sportovní gymnastika: Podmínky v tělocvičně nám neumožňovaly více se tomuto odvětví věnovat. Pravidelně jsme se zúčastňovali v rámci okresu soutěže Silový trojboj.Naši žáci hojně navštěvovali cvičení ZRTV a naší TJ.Gymnastiku si oblíbila žákyně S.Mičkalová a jezdila trénovat do Šumperka . Zde pod vedením trenérky L. Švédové bývalé čs. Reprezentantky, dosahovala dobrých výsledků na soutěžích doma i v zahraničí.

     Košíková: U nás nebyly podmínky pro tuto hru, přesto jsme jezdili do Oskavy, Šumvaldu a do Šumperka. Vedli jsme si dobře. Chlapce tato hra velmi bavila

     Ostatním sportům jsme se věnovali je nárazově: hokej, lyžování, házená, odbíjená.“

*Vzpomíná pan Jan Sychra – nyní zástupce ředitele Středního odborného učiliště potravinářského Jeseník:

     „K atletice mě přivedl v 1963 velký sportovní nadšenec a učitel tělesné výchovy na

ZDŠ v Libině pan Rostislav Pán. S pravidelným tréninkem jsem začal s příchodem na Gymnázium (tehdy SVVŠ) v Šumperku, kde byl dobrý atletický oddíl , a následně jsem pokračoval i během studia na Fakultě TV UK v klubu Vysoké školy Praha.

     Specializoval jsem se na střední tratě. První větší úspěch byl v roce 1966 titul dorosteneckého mistra Československa v krosu. Od roku 1968 jsem běhal 1 ligu za VŠ Praha. V letech 1969- 71 jsem byl členem juniorské reprezentace a 1972 – 76  seniorské reprezentace Československa v běhu na 800 a 1500 m.Byl jsem dvakrát mistrem České republiky na 1500 m, získal jsem medaile z halových mistrovství Československa.

Účastnil jsem se světové Univerziády v Moskvě, atletických mítinků ve Švédsku, Dánsku, Německu, Bulharsku, Francii, Švýcarsku, Maďarsku, Litvě, Lotyšsku (přesně si již nepamatuji,je to už dávno)

Skola kino

Škola nežila jen sportovními úspěchy, ale často

Organizovala i zajímavé kulturní akce

     Všechno začalo vyhlášením 1 . ročníku Soutěže MISS ŠKOLA v 1999. Tehdy se na 1. místě umístila Kateřina Černá.Dodnes vzpomíná na bílého plyšového medvěda, ale hlavně na zlatou korunku a šerpu, kterou byla slavnostně dekorována.Vždycky snila o tom být manekýnkou.A tak když v únoru 2003 našla v časopise Cosmo girl přihlášku do soutěže“Topmodelka nového tisíciletí“ bylo rozhodnuto.

     Poslala přihlášku a za pár dní dostala pozvání agentury Company models k účasti na castingu.Těch absolvovala několik, až se dostala do samotného finále v Praze.Následovalo týdenní soustředění (tak se zkoušela hlavně choreografie), cestingy cizích agentur.

Pak přišel finálový večer 6. června 2003.Sešla se spousta novinářů, celebrit, a skutečných modelek.Přestože se Katka neumístila, hned několik firem jí nabídlo spolupráci – např.

Fotila do časopisu Cosmo girl

     Ale to hlavní, čekala ji pracovní cesta do Japonska.  Poprvé sama tak daleko, bez rodiny a na celý měsíc!Ale stálo to za to . Moc se jí tam líbilo .Poznala tak vzdálenou zemi  a s jinou kulturou a mentalitou.

     Po návratu změnila agenturu, zúčastnila se dalších přehlídek a fotografování. Její zatím poslední prací byl katalog letní kolekce ve Vídni. O další nabídky nemá nouzi.Ale teď dává přednost škole.Studuje střední školu památkové péče a moc ji to baví.

     A kariéra modelky?Kdo ví, třeba o ni ještě uslyšíme.

     Škola po celou dobu nabízela žákům spoustu volných aktivit. Z velkého počtu zájmových kroužků pracuje nejdéle kroužek divadelní, který v letošním roce oslaví své 20 výročí.                  

     Během své existence se v kroužku vystřídalo 200 dětí. Zahráli téměř 30 pohádek, jimž pravidelně přispívaly ke zpestření kulturního života v naší obci. Členové kroužku chodili rádi potěšit veselými pohádkami nebo vánočním programem také obyvatele zdejšího Domova důchodců. Se svým vystoupeními jezdili pobavit i děti v okolních školách (Hrabišín, Nový Malín, Oskava)

Copyright © 2015. Základní škola Libina