Po dvouleté odmlce, opět žáci ZŠ Libina a jejich instruktoři zamířili do nejvyššího pohoří….na Moravě, na lyžařský výcvik. Nic jsme neponechali náhodě a pilně jsme se připravovali na všechny nešvary jesenického počasí, neboť ještě týden před odjezdem panovaly v Libině takřka jarní podmínky. V tělesné výchově žáci 7. a 8. tříd pochodují v řadě jako kačenky od stěny ke stěně a zpevňují svalstvo dolních končetin, naštěstí pro některé má tělocvična jen 12 m na délku a 5 m na šířku. Domácí úkol byl zadán : „ Denně 15 sedů – lehů ve třech sériích za sebou“. Kontrola měla být provedena v pátek dva dny před odjezdem. Valná většina studentů se však do tělesné výchovy na test nedostavila, můj notes zeje prázdnotou, jsem nazloben.
Neděle 23.1.2011 v Libině vrcholí epidemie střevní chřipky, já přibaluji 8 rolí toaletního papíru pro děti a čtyři pro sebe. Někteří žáci mě mají za blázna, když se dožaduji po několika ostrých zatáčkách před Tvrdkovem, černého uhlí. Bez jakékoli zácpy jsme dorazili na chatu Sabinku pod Pradědem. Vidíme krásně zasněžené stromy, ohromné závěje a vidíme asi jen na 2 metry, kolem je hustá mlha. Přivítali nás vřele, takřka s otevřenou náručí – „ Ještě jsme Vás ani nečekali, oběd vy vlastně nechcete“. Po obědě jsme vyrazili na svah. Jsem pyšný na svou rozřazovací dráhu, kterou jsem stvořil abych děti rozdělil do 3 skupin podle dovedností. Trať je plná přechodů, náročnějších a lehčích míst….. Bylo nás 34. Tři z nás dráhu absolvovali skvěle….Já, p. uč. Bartoňková a p. uč. Hanák. Dalších deset projelo bez velkých obtíží a dostali se tak do prvního družstva. Zbývajících 21 lyžařů proměnilo lehčí místa v mé dráze v neřešitelná zákoutí….dráha je zcela zničena…opět jsem nazloben. Nicméně, ti kteří se na lyžích alespoň udrželi postoupili do druhého družstva, zbytek si došel v přeskáčích ke družstvu třetímu. Čtvrtý tým tvořili snowborďáci pod vedením slečny Vaškové.
Strava byla typická pro horské chaty: 1. den-čočková polévka, 2. den – čočková polévka s fazolí, 3. den – čočka na kyselo, 4. den – batoh v němž jsem přivezl toaletní papír je prázdný. Ale na svazích jsme jezdili s větrem o závod a ne jen tam, běžeckou stopu na Švýcárnu a zpět zdolali na běžkách všichni do jednoho i když měl každý svůj osobitý styl. Uvedu jen jeden příklad: jedna dívenka proklínala prakticky každý krok, jakmile se však objevili pěší turisté, dva švarní junáci, nahodila svůdný obličej a ladný skluz a těsně před nimi se rozplácla, jak dlouhá, tak široká. Byla v sedmém nebi když jí chlapci pomáhali na nohy, dlouho do noci pak dívkám vyprávěla jaké měli svaly.
Pět dní uběhlo jako voda, z nelyžařů se stali lyžaři, střevní chřipka odezněla a já jsem konečně nenazloben, teď jsem hrdý na své kolegy a na žáky, kteří odvedli na sobě a pro druhé kus práce. Chtěl bych jim moc poděkovat.
Aleš Skála