Prosněžené čtvrteční ráno 14. prosince 2017 se výprava reprezentantů a reprezentantek naší ZŠ věku 4. a 5. tříd vydala na daleký výlet do Hranic. Právě zde se v hale Naparia konalo krajské finále ČEPS Cupu. Hrací čas se kvůli zvýšenému počtu mužstev snížil na 1 x 12 minut superhrubého měření u hochů a 1 x 10 minut u děvčat. Nejdříve měli odehrát všechna klání chlapci, až poté měly odstartovat zápasy dívek. Ze zdravotních důvodů jsme bohužel nemohli do branky nasadit gólmanskou jedničku K. Dubového a za děvčata kvůli zlomenině ruky nemohla do bojů zasáhnout M. Olečková.
Na poslední chvíli se odhlásila 2 mužstva, takže byly nalosovány 2 skupiny po 5 družstvech. Naši klučičí skvadru čekala postupně družstva ZŠ Heyrovského Olomouc, Němčice na Hané, Vodníci (ZŠ Vodní Mohelnice) a ZŠ Demlova Olomouc.
V úvodním střetnutí se ZŠ Heyrovského jsem na kluky apeloval, aby makali opravdu naplno a neopakoval se debakl z minulého ročníku tohoto turnaje. Hráči soupeře totiž vždy bývají malí fotbalisté SK Sigma Olomouc – důrazní, běhaví. Nejinak tomu bylo i letos, ovšem dá se říct, že jsme celý zápas soupeř mírně přehrávali a ještě pár vteřin před koncem drželi vedení 5:4. Pouhé 2 vteřiny před koncem jsme inkasovali hloupý gól po nepokrytí standardní situace v rohu hřiště – 5:5
(M. Bartoněk 3, M. Kuruc 2).
Zklamání bylo nutné hodit rychle za hlavu a soustředit se na dalšího protivníka – Němčice nad Hanou. Bojovali jsme znovu na maximum, ale individuální chyby a některé hloupá, až smolná inkasování znamenala pokaždé soupeřův náskok o nějakou tu branku s konečným skóre 4:6 (M. Bartoněk 3,
M. Kuruc). Sportovně je třeba přiznat, že tentokrát měl soupeř navrch (stal se i celkovým vítězem krajského kola).
V předposledním měření sil ve skupině jsme narazili na ZŠ Vodní Mohelnice. Celou dobu jsme vévodili a zvítězili 6:4 nebo 6:5 (M. Bartoněk 4, M. Kuruc, R. Sládek). O tomto zápase se ještě budu zmiňovat později.
Na závěr skupiny se nám postavil výběr ZŠ Demlova Olomouc. Dle výsledků nejslabší protivník před svou branku od začátku postavil pověstný „autobus“, ovšem nebylo mu to nic platné a s chutí jsme si zastříleli – 11:2 (M. Bartoněk 5, M. Kuruc 3, R. Sládek 2, A. Procházka). Díky této “kanonádě” jsme postoupili ze 2. místa skupiny do souboje o celkové 3. místo na krajském finále.
Soupeřem nám byli žáci ZŠ Želatovická Přerov, většinou malí přerovští hokejisté. Na začátku jsme s nimi dokázali držet krok, když jsme na jejich úvodní branku odpověděli (M. Bartoněk), postupně se však začala projevovat sokova fyzická připravenost a důraz v prostoru před brankovištěm. Pověstné „štěstíčko“ se od nás taky odklonilo – 3 nastřelené brankové konstrukce. Prohra 1:5 proto neodpovídá obrazu hry.
Celkové 4. místo v rámci celého Olomouckého kraje je obrovským úspěchem. Po roce se nám navíc opět povedlo uhájit pozici nejlepšího týmu v rámci okresu Šumperk.
Děvčata po celou dobu zápolení hochů netrpělivě očekávala své úvodní buly. Účastnicemi krajské eliminace a zároveň soupeřkami se jim staly ZŠ Němčice nad Hanou, ZŠ Lutín, ZŠ Luká a ZŠ Všechovice.
Duel s Němčicemi nad Hanou jsem neviděl, protože se začínalo ve stejnou dobu, kdy jsme s chlapci bojovali o celkové 3. místo („výborný“ harmonogram pořadatelů). Naštěstí s námi cestoval Tomáš Čech a ujal se jich. Holky po boji zvítězily 2:1 (N. Hamalová 2). Výborně v brance zachytala K. Hudcová.
Následně nás vyškolil Lutín v poměru 0:3. Toto ještě přijatelné skóre svítilo na konci díky zákrokům naší brankářky a také neproměňování šancí soupeřek. Děvčata bojovala, co to jen šlo, ale na fyzicky i florbalově vyspělé sokyně to nemělo šanci na úspěch. Nutno poznamenat, že lutínské holky se věnují florbalu odmala a hrají i oficiální soutěž pod florbalovou unií.
Předposlední utkání se ZŠ Luká bylo jen o tom, kdy a kolikrát trefíme zařízení. Povedlo se to celkem třikrát – 3:0 (N. Hamalová 2, K. Matějová).
Před závěrečným zápasem proti ZŠ Všechovice bylo dle ostatních výsledků jasné, že pokud získáme alespoň bod, skončíme druzí. Ze začátku jen trápení a nemohoucnost trefit branku. Vygradovalo to brankou obdrženou z trestného střílení. Potom však děvčata zapnula a otočila až k výhře 5:2
(N. Hamalová 4, K. Matějová).
Úžasnými výkony si holky vysloužily suverénní 2. místo v Olomouckém kraji za nedostižným Lutínem. O oprávněnosti tohoto postavení svědčí i to, že vítězky uštědřily každému „šestku“ (mimo našeho týmu).
Srdečně děkuji dívkám i chlapcům za statečné, bojovné výkony, na hřišti nechávali vše a rozhodně se nešetřili. Pro většinu z nich to byl poslední turnaj tohoto typu a v příštím školním roce je čekají souboje se staršími a vyspělejšími protihráči. Doufám, že se jim bude dařit i v dospělejší kategorii, nadále budou mít z florbalu radost a budou tento krásný sport brát jako zábavu a koníčka.
Velice děkuji i Tomáši Čechovi, který se mnou absolvoval cestu do Hranic, byl mi k ruce a uměl hráčům a hráčům pomoci radou či je uklidnit, když to bylo potřeba. Navíc při souběžném utkání kluků i holek dokázal odkoučovat děvčata k důležitému prvnímu vítězství. Tome, ještě jednou velké díky!
A nyní k úspěšným sestavám.
Hoši: K. Dubový, S. Struhár, A. Hrabáček, A. Procházka, F. Kappel, M. Bartoněk, M. Kuruc, R. Sládek. Děvčata: K. Hudcová, M. Olečková, N. Hamalová, K. Matějová, N. Réblová, J. Straková.
Obrovskou kaňkou, která gigantickým způsobem kazí dojem z celého turnaje, byl způsob pořádání. Nejlépe to vystihuje slovo chaos. Už po příjezdu na halu nikde žádný vyvěšený rozpis zápasů, tabulky, ani v průběhu zápasů se to nezměnilo, takže jsme nevěděli dopředu, kdy a s kým hrajeme. Nyní se vrátím ke klání s Mohelnicí. Celý turnaj se hrálo na 2 hřištích ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že je na halách k dispozici jen 1 časomíra, nebylo možné počítat skóre na obou hřištích současně a zobrazovat jej na časomíře. Proto docházelo k tragikomickým situacím, kdy rozhodčí nevěděl, kolik vlastně utkání skončilo, někdy dokonce svolal hráče obou týmů a dle přihlášených rukou počítal střelce. A právě toto se nám událo při měření sil s Mohelnicí. Naštěstí jsem očekával, že tato situace dříve či později nastane, proto jsem si dělal čárky u každého gólu našeho i soupeřova a následně to i fotil (nebyl jsem ale jediným “selsky“ uvažujícím vedoucím). Ani nechci domýšlet, co by nastalo, pokud by paní vedoucí soupeřova týmu požadovala opakovaný zápas nebo nájezdy a naši kluci by pod tíhou nervozity nezvládli protivníka znovu porazit. Vím jen, že frustrace by bylo slabé slovo – ve hře totiž byl postup do boje o 3. místo.
K nominaci „rozhodčích“ pořadatelem – nechápu, jak je možné, že krajské kolo rozhodují kluci mladší 15 let, bez licence, bez potřebných znalostí pravidel. Jak má člověk potom vysvětlit svým svěřencům, které vede ke hře dle pravidel, že „pan rozhodčí“ nerozumí pravidlům a florbal se mění v tolik odlišný hokej?
Dále nemohu nezkritizovat hrací čas u děvčat. Družstev dohromady 5. Opravdu by byl velký problém, pokud by se hrálo 12 minut jako u kluků místo snížených 10 minut? Člověk váží dalekou cestu a zahraje si tak málo. Přesně to vystihl můj kolega z Lutína Jan Chmelář: „Když jedu na kraj, je mi jedno, jestli dojedu domů ve čtyři nebo v pět.“ Tato citace bohužel neplatí pro pořadatele…
V podobně směšném duchu se nesla i nejlepší sestava celého turnaje. Volit nejlepší hráče měli vedoucí družstev, ovšem v chaosu, jenž na turnaji panoval, se nás nikdo na naše „tipy “ nezeptal. Nejlepší hráči turnaji vzešli ze družstev na prvních 3 pozicích. Bylo mi po tom osobně líto za našeho hráče M. Bartoňka, který si v určitých momentech zápasů soupeře „vodil jako slepé koně“ a do nejlepší trojky turnaje se nevlezl, byť nestranným okem tam rozhodně patřil – lepšího hráče jsem za celý turnaj nezpozoroval.
Je smutné, že florbal by se měl podobnou akcí prezentovat v dobrém světle a přivádět k registraci pod florbalovou unii stále nové a nové sportovce a sportovkyně. Pokud to ale bude probíhat jako letos na krajském kole v Hranicích, tj. všechno minimalizovat, co nejrychleji vše odehrát a alou domů, nenominovat licencované rozhodčí, apod., je to cesta do pekla!
Florbalu zdar!
Mgr. Zdeněk Šenk