Přišel čas lyžařského výcviku ZŠ Libina 10.2. – 15.2.2008. V parcích rostou sněženky, v zemědělském družstvu se ozývá rachot motoru červeného Zetoru a Klaus se Švejnarem vedou při o globálním oteplování. No my jsme připraveni: Mgr. Jitka Kappelová – odbornice na fotografování v exteriéru a jízdu po pravé lyži, Ing. Roman Hanák – odborník na fotografování v interiéru a jízdu po levé lyži, Mgr. Aleš Skála – neodborník na fotografování kdekoli a jízdu na lyžích kamkoli a samozřejmě 30 lyžařů outsiderů, kteří mají natrénováné z dětských pokojů něco ze správných lyžařských postojů :o)
Den první: 9:00 hod. Pan Bargel zavelel a my jsme poslušně naklusali do autobusu. Jízda je klidná, napjatě nasloucháme řidiči, který se zaujetím vypráví, kde všude na této cestě havaroval. Cituji: „ U Mirotínku jsem jednou trčel v závěji dva dny.“ Oddechli jsme si, hlasité bučení krav za Mirotínkem už pomalu utichá.
10:30 hod. Stojíme před cílem, všude leží přes metr sněhu a dřevěná chata Sabinka na nás zvenčí působí krásným dojmem. „ Tady budeme bydlet, paráda,“křičí děti. Vítá nás mladá, staře vzhlížející, nepěkná, skoro vedoucí: „Co tady tak brzo děláte, čekali jsme Vás až na večeři.“ My chceme mluvit s vedoucím, ten ovšem spí. Prohlížíme si pokoje, které ještě nejsou připravené. Procházíme podkroví, kde kluci mají spát naskládaní vedle sebe jako trpaslíci, čekající na Sněhurku, která nepřichází a paní uklízečka se taky neukázala. Následuje první poschodí, kde je pokoj instruktorů. Stručně popíši: Manželská trojpostel a žádná skříň. Vyvstává tedy otázka, kde bude spát Jitka? Roman je dobrý vyjednavač, máme jiný pokoj. Opět stručně popíši: Jitka má lůžko 20 cm od dvoupatrové postele, kde spím já a Roman a je tu jedna skříň. Jsme gentlemani, nepěkná skoro vedoucí se směje, nepěkné. Odcházíme do přízemí, kde mají přebývat děvčata, konečně důstojné místnosti, jen sprchy ve volných chvílích opravuje údržbář, kotelník a kuchař v jedné osobě, připomínající křížence Krakonoše a trpaslíka. Žáci mu však říkají krátce – kotelník. Chybí nám ještě jeden pokoj pro kluky, kde asi bude? Kráčíme po schodech dolů a vedle lyžárny se nachází místnost, kde se větralo jen dokud zde nepřimontovali okna.
Chata Sabinka zevnitř: „Tady máme bydlet, strašné,“povzdechli si instruktoři.
11:30 hod. Konečně můžeme všichni na pokoje. 11: 35 hod. Kluci z podzemí si přichází stěžovat , že jim smrdí pokoj. „Otevřete si okna, my se na to příjdeme podívat.“ 11:50hod. přicházíme do jejich příbytku, Kuba Stehlík vyplýtval už druhou voňavku, ale nevalná vůně stále převažuje. Zavětřil jsem jako Německý ovčák a zdroj je na světě. Do pokoje je vyveden odpad ze dřezu, z vedlejší místnosti. Pak už to šlo rychle – Roman nadává kotelníkovi, ten ztrácí velikost Krakonoše a stává se pouze trpaslíkem. Nepěkná skoro vedoucí nám nechce dát nový pokoj. Kompromis: vyfasoval jsem izolační pásku a zaujal místo instalatéra. Kubův parfém už voní pokojem.
14:30 hod. Rozřazování do družstev: Větší polovina dětí polehává na svahu a pokouší se do lyží alespoň zapnout – ještě že chodíme po dvou. Druhá polovina ukazuje své dovednosti na mírném svahu, který se po četných pádech začíná podobat boulařskému – Nikol Sudová by si po nás mohla dát trénink. A tak se poprvé v historii dostaly do 1. skupiny děti, které stály poprvé na lyžích a nejpočetnější 3. skupinu obsadili povaleči, kteří se do lyží ani nezapnuli :o)
A teď už pouze stručně:
Vedoucí chaty snad prospal celý náš pobyt, viděli jsme ho pouze na fotkách v bufetu.
Stravování: 4krát denně přijel sněžný skůtr z chaty Barborky s několika várnicemi jídla, dedukce: kotelník nestihnul navařit a někdy dokonce ani jídlo přihřívat. Příklad z jídelníčku: Po- špagety, Út – špagetová polévka, kapusta s chlebem, St – kapustová polévka, Čt – vzpomínky na školní jídelnu.
Zdravotnický deník: Lukáš Kroutil využívá služeb horské služby, bohužel po tržné ráně na kolenu opouští druhý den kurz. Dětí je už jen 29.
Hygiena: Izolační páska drží.Dívky z jiné školy ucpaly našim děvčatům záchod. Kotelník křičí na naše lyžařky. Přicházím a slovně mu vyčiňuji. Další den si kotelník oholil plnovous, zřejmě se domníval, že ho nepoznám. Poznal jsem ho.
Výcvik na běžeckých lyžích: Ještě že mají děti stejné velikosti nohou. Na deseti párech lyží se naučil jezdit celý kurz. Hygiena: Ponožky měl každý vlastní:o)
Jízda na vleku: Ráno co ráno blokujeme ostatní lyžaře opakovaným padaním a nasedáním na tatrapomu. Vlekaři už nás dobře znají, trpělivost často nemívají. Někteří šlapou nahoru po svých.
Obsluha: Den před odjezdem se přichází nepěkná skoro vedoucí zeptat, zda-li nechceme po snídani kávu, že na ni máme nárok a že si děti mohou přidat. Usrkáváme vlažného čaje a se zaťatými pěstmi a krvavými bělmi, mile odpovídáme: „ Ne, děkujeme.“
Velké závody: vlekaři už po sobě házejí pohledy, libiňáci si nasazují lyže. Nevěří však svým očím, dnes všichni vyjíždějí nahoru a dokonce se pouštějí jeden po druhém do slalomu. Jedou, padají, ale hned zase vstávají a všichni projíždějí cílem jako vítězové, protože každý z nich si ten svůj boj s lyžemi, vlekaři a sněhem vybojoval.
A my se opět a zase těšíme z toho, že děti z malé osmikilometrové vesničky, zanechaly své stopy a vzpomínky na nejvyšší moravské hoře Pradědu, kde bylo opravdu krásně a díky pohodové náladě a nápaditosti žáků nám pobyt neznepříjemnily ani bojové podmínky chaty Sabinky.
Tímto děkuji žákům a instruktorům za dobře odvedenou práci.
Vedoucí kurzu Aleš Skála